3. trasa: Byty jako místa setkávání queer osob

V Tyršově domě, dříve Michnově paláci, byla roku 1925 otevřena galerie Jiřího Karáska ze Lvovic, největší expozice soudobého umění v Praze. Karásek snil o Slovanské galerii jako symbolu kulturní jednoty Slovanů, což se nikdy plně nenaplnilo. Významným spolupracovníkem byl polský malíř Wlastimil Hofman, který pro Karáska vytvářel homoerotické obrazy s motivy Ganyméda, Endymióna či sv. Šebestiána. Galerie, obsahující i veřejnou knihovnu s homofilní literaturou (např. Platón, Sapphó, Freud), měla zásadní význam pro vizualizaci homosexuální touhy a komunitní uvědomění. Karásek zde také žil a vedl salon, který spojoval pražskou homosexuální scénu s dalšími kulturními kruhy. Sbírka byla po jeho smrti převedena na Památník národního písemnictví, ačkoliv ji odkázal Sokolu, jenž podle něj „reprezentoval národ“.

V roce 1940 se Václav Krška (1900–1969) přestěhoval z jižních Čech do Prahy a usadil se v bytě v Prokopské ulici. Ten sdílel se svou hospodyní, zatímco partner Jarka Beránek s ním začal bydlet až po válce ve Sněmovní ulici. Krška byl známý nejen jako režisér, ale i autor homoerotických románů (Chlapec a kozlonoh, Dionýsos s růží). Jeho filmy jako Stříbrný vítr oslavují „věčné jinošství“ a napomohly etablovat Eduarda Cupáka, navzdory jeho homosexualitě. Podle historiků se Cupák stal tajnou legendou české homosexuální komunity. Krškův byt sloužil i jako salon. Pamětník vzpomíná: „Člověk tam musel mít pozvání. Nějakej jour fixe neexistoval, přijďte večer na kafe. Bylo to tolerováno – byli jsme méněcenná rasa, tak jsme nemohli kohokoliv zajímat.“ Právě zde debutoval drag umělec Ota Tasinato, známý jako Sonáta, hraběnka Mondscheinová.

Herec Eduard Kohout (1889–1976), člen činohry Národního divadla, bydlel od roku 1930 v tomto domě (pamětní deska) a patřil k výrazným postavám pražské homosexuální scény. Býval vídán v Karlových lázních i na uměleckých salonech, kde se objevoval s Václavem Krškou a Eduardem Cupákem. Herec Vladimír Marek vzpomíná: „Jednou jsem se setkal s Edákem… A Edáček mi říkal: Ty moje drapérie romantická. Ano, a říkal mi plerézo.“ Ve 40. letech Kohout spolupracoval s Krškou na filmech Noční motýl a Kluci na řece, které filmových historiků nesou jasně homoerotický podtext. Byl znám jako „Herecký kníže z Kampy“ a pro mnoho mladých gayů představoval tichou ikonu i zdroj fascinujících historek z divadelního zákulisí.

V roce 1935 bydlel v domě na rohu Kořenského a Preslovy ulice Albín Pleva, třiadvacetiletý brněnský drag umělec vystupující jako René Gromwell. V článku v Hlasu jej recenzent pochválil: „Artista, jako je René, tanečník, jemuž umění je ceninou, užívá kostýmů obvyklých na scénách.“ Při civilních příležitostech nosil dámské oblečení, včetně falešného poprsí. Spolu s kolegou Čeňkem Vodákem cestoval za vystoupeními, často čelil policejnímu dohledu. V roce 1936 byl v Ostravě zatčen pod jménem Greta Teimerová, když se po incidentu s klientem ukázalo, že jde o muže. U výslechu řekl: „Zámožným homosexuálním pánům je velmi nemilé choditi s mladíky do hotelů, a proto se převlékají za ženy.“ Za okupace byl Pleva dvakrát internován v pracovních táborech Hodonín a Lety, zřejmě kvůli své obživě i časté změně bydliště.

V této převážně heterosexuální vinárně, která funguje dodnes, se v 80. letech konaly travesti večírky, pořádané čtvrtletně Otou Košťálem po jeho odchodu z T-clubu. Podle pamětníka v dokumentu Muži na vysokých podpatcích šlo o první místo, kde „mohli tancovat kluci spolu“, a akce probíhaly neoficiálně jako „podnikové večírky Cirkusů a varieté Praha“. Vinárna se slavnostně zdobila – např. při „květinovém plese“ díky kyticím ze Šlechtitelského ústavu, nebo při „Setkání ve vesmíru“ po letu Remka. „Účinkující seděli mezi lidmi a vždycky vstali a udělali číslo. Píchli si injekci nějakého kokainu nebo něco. Bylo to úžasné.“ Drag umělkyně, vystupující pod jménem Lady Peachfordová, vzpomíná: „Tenkrát jsme to dělali, aby se lidi zabavili, a my jsme se vyblbli.“

Dle knihy Jan Seidl a kol., Teplá Praha: Průvodce po queer historii hlavního města 1380–2000, Brno 2014, zpracoval Ladislav Jackson, Společnost pro queer paměť